.

Velikonoční cesta

Vydali jste se s na Velikonoční cestu za neuvěřitelným pokladem? Tady jsme Vám to vypsali všechno pěkně popořádku, aby Vám během putování nic neuniklo.

1. zastávka

Byl Pesach, čas kdy si Boží lidé připomínali vysvobození z Egypta. Tenkrát tam byli otroky, ale jejich nebeský táta povolal někoho, kdo o to možná ani nestál, trémistu a dokonce člověka, který neuměl mluvit před lidmi: Mojžíše.

A tak si i v tento rok lidé připomínali svátky Pesachu. Každý rok zabili jehně a snědli ho. "To jehně zemřelo místo nás," říkali. Tak si útěk z Egypta připomínali.

I Ježíš a jeho přátelé seděli u Sederové večeře společně v jedné místnosti u stolu.

2. zastávka

Ježíš a jeho učedníci seděli u jednoho stolu. Víte, dříve lidé chodili bosi a nebo v tenkých sandálech, kterým se dnes říká kristusky.

A tak když všichni zasedli ke stolu uvnitř domu, měli špinavé nohy a to se u slavnostní večeře nesluší. Umýt  nohy byl úkol pro toho nejbezvýznamnějšího sluhu z bezvýznamných- toho nejmenšího z nejmenších. Ale Ježíš přišel proto, aby ukázal, že ti nejmocnější budou poslední a ti nejmenší budou ukazovat cestu druhým.

A tak sám poklekl, vzal si kousek látky jako ručník a nádobu s vodou a každému z učedníků umyl nohy.

On totiž nepřišel, aby byl šéfem, aby vedl dlouhosáhlé politické diskuze, nebo se stal prezidentem. Byl to nový druh Krále.  Král s velkým K, Král služebník.

3. zastávka

Stalo se ale něco, co nikdo z Ježíšových přátel nečekal. Ježíš to však věděl od samého začátku. Jeden z jeho blízkých přátel ho zradil, zvedl se od stolu a odešel. Jmenoval se Jidáš a právě němu se v hlavě zrodil velmi ošklivý plán.

Když ve své době působil, lidé ho milovali a chodili za ním, kde to jen bylo možné. V jeho přítomnosti cítili Boží přítomnost na zemi.

Stejně tak ale ležel v žaludku mnohým rádoby dokonalým a náboženským lidem. Ti chtěli celé Ježíšovo působení ukončit. Už ho nechtěli poslouchat ani den navíc.

A tak se jim Jidáš náramně hodil, když k nim navečer Velikonoc přišel a za třicet stříbrných mincí prozradil, kde se Ježíš s učedníky ukrývá. Jidáše to později velmi mrzelo, ale jak to tak bývá, když dáme nenávisti průchod, umí nás pohltit cele. A slova, která řekneme, jdou jen těžko vrátit zpátky.

4. zastávka

Ježíš zůstal sedět u stolu. Vzal chleba, nalámal ho na malé kousky a rozdal ho svým přátelům. Stejně tak vzal i víno ve džbáně. Rozlil ho všem, kdo s ním večeřeli.

Potom řekl: "Moje tělo je jako tenhle chleba, bude se trhat, aby vy jste mohli žít. A tohle víno je jako moje krev, každého na světě s ní mohu umýt, když mi to dovolí. Pak na něm nebude ani trochu špinavého hříchu."

"Stejně jako beránka, kterého si naši předkové každým rokem připomínali, který zemřel za ně, aby oni mohli žít... Já budu ten poslední Beránek, aby už nikdo další nemusel utápět svoje srdce v hříchu."

"A tak kdykoliv budete jíst a pít," řekl Ježíš, "připomínejte si, že já jsem vás zachránil."

5. zastávka

Po večeři šel Ježíš s učedníky na místo, kde to měli rádi. Stejně, jako třeba ty chodíš s rodinou po obědě na procházku. Jenže nikdo z učedníků netušil, že tentokrát to nebude jen procházka, nebo jen obyčejné nocování.

Ježíš je prosil, aby se s ním modlili. Bylo mu z toho, co se chystalo, úzko. Protože jim ale nedocházelo, co všechno se bude dít, při modlitbách usnuli. A není se čemu divit, po večeři chodíme obvykle spát všichni.

A tak se Ježíš modlil sám: "Táto, můj nebeský táto, ty do mě vidíš hlouběji než kdokoliv jiný, vidíš, že se mi do toho záchranného plánu, co jsme spolu naplánovali, nechce, ale udělám to. Dej mi prosím sílu, dej mi prosím tolik síly, kolik potřebuju, abych unesl všechno, co mám."

Náhle do zahrady vběhli vojáci spolu s Jidášem. Jidáš ho políbil na tvář a vojákům to bylo hned jasné. Takhle přesně se domluvili: "Koho políbím na tvář, toho zatkněte, to je ten Ježíš, kterého jste hledali."

6. zastávka

Ježíš se ocitl před soudem. Už jste někdy byli u soudu? Ani dnes to není žádný med. Musíte se obhajovat, vymýšlet taktiky a často vás to stojí spoustu peněz.

Tenkrát byly soudy ale o dost jiné. Moc měl v rukou jeden, někdy dva lidé a když se lidé kolem bouřili a chtěli vidět někoho odsouzeného, za mřížemi, nebo dokonce popraveného, skandovali na náměstí a nedali tomu dotyčnému soudci pokoj, dokud nedosáhli svého.

To ti náboženští rádoby dokonalí vůdcové moc dobře věděli a poštvat lidi proti sobě není ani dneska žádná dřina. A tak se stalo, že celé náměstí plné lidí křičelo hesla jako:

"Dělá ze sebe něco, co není!" nebo
"Prý s ním bude líp!" nebo třeba
"Prý je to Boží syn, hahá!"

A ti náboženští vůdcové uměli přilít olej do ohně a začali křičet: "POPRAVIT!"

Pilát ten tehdejší soudce a správce země s tím nesouhlasil, neshledal totiž na Ježíšovi žádnou chybu, ale protože chtěl mít už klid, řekl: "Dobře, ať je po vašem, dělejte si s ním, co chcete." Šel si umýt symbolicky ruce a řekl jim: "Tohle je jenom vaše volba, já mám čisté ruce!"

7. zastávka

A tak ti stejní náboženští vůdcové, ti stejní farizeové, kteří si každým rokem připomínali, že vyšli z Egypta, kteří každým rokem zabíjeli beránka a říkali si, ten beránek zemřel za nás. Víte, ti samí farizeové, kteří četli Starý Zákon a věděli, že ten pravý Beránek s velkým B teprve přijde, ho právě zabíjeli. 

Někteří z nich tušili, co dělají, někteří se snažili svůj vnitřní hlas umlčet, někteří se nechali strhnout davem a někteří prostě jen nevěděli, co dělají. Tihle všichni doprovázeli Ježíše, který na zádech nesl to největší břímě, které si dokážeme představit, na horu. Ta hora se jmenovala Golgota a bylo to místo, kde se popravují lidé. 

Když šel Ježíš na tu horu, spolu s ním tam šel celý dav lidí. Některým mu ho bylo líto, ale někteří mu ještě nadávali a vysmívali se mu. Byla to velmi těžká cesta a tak několikrát spadl na zem, protože už neměl dost síly, aby mohl dál. Konečně se spolu s celým davem dostal až na vrchol kopce.

8. zastávka

Už jste někdy vyšli na kopec? Je to velká dřina a když si představíte, že sebou musíte nést ještě těžký batoh. Co si budeme povídat, člověk je opravdu velmi unavený.

O co víc byl tenkrát unavený Ježíš po noci bez spánku, po dni plném bezpráví. Ale věděl, že proto přišel na zem, proto se stal člověkem, proto ho Bůh poslal na tenhle svět. Kvůli Velkému záchrannému plánu.

A ten plán se právě odehrával, Ježíš nesl na zádech tíhu všeho hříchu, který na světě je, proto, aby ho vzal na sebe. A to udělal.

Bylo poledne a přesto nebe zčernalo, jako v noci, roztrhlo se v půl a země se třásla. Ježíš umřel a z nebe zahřměl hlas: "Tohle je můj milovaný syn, syn, který plní svoje slovo!". Ale ta Velká záchranná akce ještě není u konce. Takhle přece příběhy nekončí.

9. zastávka

Jeden z Ježíšových přátel měl volný hrob, nebo spíš hrobku. Vzali tedy jeho tělo i s dalšími přáteli a dali ho tam. Vojáci přivalili k hrobu velký kámen a hlídali ho dnem i nocí. On totiž Ježíš už před tím říkal, že se v hrobě dlouho neohřeje. Nikdo tomu nechtěl moc věřit, ale jen pro jistotu to místo hlídali.

Za tři dny šly k hrobu Ježíšovy dvě kamarádky Marta s Marií, chtěly si na hrobu poplakat a možná přinést nějaké kvítí. Jenže když tam přišly nemohly uvěřit svým očím. Vojáci spali opodál, hrob byl prázdný a na tom velkém kameni seděl anděl. "No, je tohle vůbec možné?" honilo se jim hlavou.

Anděl jim ale řekl: "Jděte zpátky ke svým přátelům a řekněte jim: Ježíš nezemřel, žije, vstal z mrtvých!"

Ježíš totiž přišel přemoci nejen hřích, ale taky smrt, to je ten happy end.

10. zastávka

Ježíš se pak ukázal učedníkům, byl s nimi, jedl s nimi a znovu s nimi trávil čas. 

Svou misi, svůj úkol už ale na téhle zemi splnil, byl čas, aby se vrátil, kam patří. Jako ty, nebo já patříme do své rodné vlasti, ke svým rodičům i Ježíš se vrátil ke svému tátovi, do Nebe, k Bohu.

A  víš co? Připravil tam domov i pro nás. Můžeme tam za ním jít, až přijde ten správný čas. Jediné, co potřebujeme, je klíč od zámku. Doma si přece taky odemykáš. Cože klíč? No jo, klíč, a tím klíčem je věřit, že máš i ty tátu v nebesích, že sem na tuhle zem poslal jeho syna a že i pro tebe podstoupil Záchrannou misi. Věříš tomu? Já jo.

.